VESELÍČKO                          BILINA

            Panství milevského kláštera v době svého největšího rozmachu, tedy ve 13. a 14. století, zahrnovalo více jak 60 vesnic. Mezi nimi bylo pravděpodobně i Veselí, tak se totiž Veselíčko až do roku 1630 jmenovalo. A byla mezi nimi zcela určitě i Bilina, kterou král Přemysl Otakar I. věnoval milevskému klášteru již 6. ledna 1215.

            Krátce po dobytí milevského kláštera husity dne 23.dubna 1420, si začal na milevské panství činit nárok Oldřich II. z Rožmberka. To se mu také podařilo a tak se Veselí (Veselíčko) a Bilina až do roku 1473 staly součástí rožmberského dominia - državy pánů z Rožmberka. Dalším vlastníkem Veselíčka a Biliny byl rod Švamberků.

            Kryštof ze Švamberka prodal dne 1. prosince 1575 od panství zvíkovsko – milevského Veselí (Veselíčko), Křižanov a Bilinu (celé vsi) a ve Zběšičkách, co tam měl, panu Bohuslavu Kalenicovi na Chřešťovicích. Bohuslav Kalenice brzy po roce 1575 sloučil oba statky, které v té době ve Veselí byly - Tomšův a Šerhův, v jeden panský dvůr.

            Po smrti Bohuslava Kalenice v roce 1600 dostali bratři Bohuslav a Jáchym Veselíčko, Křižanov, Bilinu a Zběšičky. V roce 1630 byl majetek připsán Šternberkům na Bechyni.

           František Matěj Šternberk věnoval panství Veselíčko  Alexandru Ghindertaelovi jako odměnu za dobrou výchovu svých tří synů.

            Alexandr Ghindertael vystavěl ve Veselíčku zámeček a žil zde se svou chotí Marií Konstancií, rozenou Žlutickou ze Žlutic, až do své smrti roku 1657.

            Dědičkou statku po smrti Alexandra Ghindertaela se stala vdova Marie Konstancie, která se později provdala za Jošta (Jodoca) Wolfa ze Schwartzenwolfu. Marie Konstancie zemřela roku 1672, když předtím odkázala Veselíčko svému manželu. Je pochována v bernartickém kostele.

            Jošt Wolf ze Schwartzenwolfu se pak znovu oženil s Marií Magdalenou Veronikou Chobotickou z Vostředku. Zemřel nedlouho poté roku 1678 a zanechal dva nezletilé syny, Jana Václava a Norberta Františka. Správu panství až do zletilosti synů vedla ovdovělá matka.

            Starší syn Jošta, Jan Václav Wolf ze Schwartzenwolfu, dosáhl plnoletosti roku 1695 a ještě téhož roku se však rozhodl pro stav kněžský, vstoupil do premonstrátského řádu. Zvolil si klášterní jméno Alexius Václav Wolf.   Svůj podíl na statku veselíčském věnoval mladšímu bratru, což posléze potvrdil i ve své závěti.

            Panství Veselíčko připadlo tedy mladšímu Joštovu synovi, Norbertu Františku Wolfovi ze Schwartzenwolfu. Ten se v květnu 1701 oženil se Zuzanou Terezií Elizabetou rozenou Cetenskou z Cetna a měl s ní nejméně deset dětí, které se všechny narodily ve Veselíčku.

            Z časů Norberta Františka máme jeden z prvních záznamů o veselíčském pivovaru - v roce 1710 se v tomto pivovaru uvařilo 128 sudů, tedy 319 hl  piva. 
           Dne 16. listopadu 1751 prodal Norbert Wolf Veselíčko včetně polí, luk, lesů, rybníků, s krčmami ve Veselíčku, Křižanově, Bilině a Zběšičkách, s kostelními věcmi v domácí kapli na Veselíčku (domácí kaple byla v prvním poschodí zámecké budovy), i s právem pastvy v lesích a porostech ke vsi Okrouhlé a Líšnici patřících. K tomu patřil také dvůr ve Zběšičkách, který dříve náležel rodině královských svobodníků. Novým majitelem se stal Antonín Josef, rytíř z Přestavlk a Chlumčan, který zaplatil sumu 30.500 zlatých.

            Starý vladycký rod Chlumčanských z Přestavlk, jenž dal národu i církvi mnoho znamenitých mužů, pocházel z Přestavlk ve stříbrském okrese, tedy z Plzeňska. Jednalo se o velmi rozvětvenou rodinu, jejíž členové se dostali na jih roku 1709, to když Antonín Chlumčanský koupil statek Růženou u Nadějkova. Se svojí manželkou Johanou Voršilou, rozenou Rozhoveskou z Krucenburka, měl 12 dítek (9 dcer a 3 syny).

            Jedním z těchto synů byl právě nový majitel Veselíčka, Antonín Josef, rytíř z Přestavlk a Chlumčan. Roku 1742 se stal pánem na Hošticích Chlumčanských a poté roku 1751 koupil Veselíčko.

            Antonín Josef zemřel 23. září 1768 ve Veselíčku a pochován byl v Bernarticích v kostele. Se svojí ženou Josefou Obyteckou z Obytce měl sedm dětí, které se dožily dospělého věku. Nejznámější z nich byl Václav Leopold, který se v roce 1815 stal arcibiskupem pražským.

           Syn Jan Nepomuk, narozen 28.2.1757 ve Veselíčku. Podle závěti svého otce dostal Veselíčko. Také on se dal na vojenskou dráhu a tak dne 8. května 1783 prodal panství Veselíčko za 31.860 zlatých, 59 a ¾ krejcaru svému švagru panu Josefu Bretfeldovi.

            Josef Bretfeld z Kronenburgu, význačný pražský právník, opatrovník české koruny, konsistorní rada a kancléř pražské konzistoře, universitní profesor, pětkrát zvolený děkan právnické fakulty a šestkrát zvolený rektor university v Praze, člen zednářské lože, majitel několika domů v Praze, mimo jiné i Bretfeldovského paláce na Malé Straně, významný pražský občan, byl u příležitosti korunovace Františka II. za českého krále pasován roku 1792 na rytíře a později roku 1807 obdařený titulem svobodného pána.

            Byl to právě Josef Bretfeld, kdo vystavěl pravé křídlo zámku ve Veselíčku a zřídil v něm roku 1798 kapli svaté Anny. V roce 1801 nechal kapli rozšířit a zpřístupnit prostým věřícím. Zámek opatřil pěkným nábytkem a okrášlil jej sbírkou obrazů. U zámku i pod hrází rybníka založil anglický park.

            V roce 1792 navíc zřídil ve Veselíčku školu, s tím, že učební místnost byla na zámku. Roku 1806 byla postavena školní budova (č.p. 5) s jednou učebnou a dvěmi místnostmi pro učitele. V roce 1806 vystavěl Josef Bretfeld proti zámku i budovu fary. Roku 1814 přestavěl od základu pivovar, kde se prý ročně vařívalo na 2000 věder piva. 

            První manželkou Josefa Bretfelda se stala 11. listopadu 1764 Theresia Waibel von Braitfeldt (†19. října 1771 ve věku 25 let). S ní měl dva syny Antona a Emanuela.

            Druhou manželkou se stala 14. června 1772 Marie Anna Chlumčanská z Přestavlk a Chlumčan (* 1. srpna 1753 ve Veselíčku, † 20. ledna 1819 v Praze).

Děti, které se dožily dospělosti:

František Josef Bretfeld Chlumčanský (* 28. srpna 1777 v Praze, †23.11.1839 ve Vídni)

Antonie (* 1779, †28.1.1829)

Theresia hraběnka Lažanská (* 21.2.1780, †14.5.1833)

            Dne 20. ledna 1819 zemřela  manželka Josefa Bretfelda Anna a byla uložena ve zdejší rodinné hrobce v zámecké kapli. Josef Bretfeld zemřel 24. srpna 1820 ve věku 90 let a byl rovněž pohřben ve Veselíčku. Dědicem Veselíčka se stal jeho syn František Josef.

            František Josef Bretfeld Chlumčanský, svobodný pán na Kronenburgu, studoval v Praze práva, pak se odebral do Vídně, kde se stal později státním radou. Byl c. k. komořím, komandérem c. k. Řádu hvězdy, rytířů Maltézského řádu. Jeho strýc Vojtěch Chlumčanský z Přestavlk jej dne 12. září 1820 adoptoval za syna (učinil to ve snaze udržet rod, ale Josef František jej v tomto směru zklamal, protože neměl legitimní potomky). František Josef měl pak právo užívat od té doby titul svobodného pána z Bretfeldu Chlumčanského. Proslavil se jako dějepisec – archeolog, byl profesorem na universitě ve Vídni a dokonce byl v roce 1822 zvolen rektorem této university.

             Ve Zběšičkách vystavěl roku 1822 lovecký zámek. Zde na Veselíčku upravil velkým nákladem hospodářská stavení a v letech 1824 - 25 vystavěl lihovar na pozemku před mlýnem. Dne 24. srpna 1830 koupil od Jana Nádherného, majitele jistebnického panství, statek Svatkovice za 17.571 zlatých. V letech 1831 až 32 tam pak vystavěl hospodářské stavení i myslivnu.

            V létě sídlíval ve Veselíčku a obveseloval sebe i poddané různými radovánkami. V zámku hrávala denně hudba, po rybníku projížděly pěkně malované lodě s vesele zpívající mládeží a dětem rozhazoval pán peníze "na dračku".

            František Josef Bretfeld zemřel ve Vídni 23. listopadu 1839. Za dědice ustanovil děti svých starších bratrů: Emanuela, Antonína a Josefinu z Bretfeldů, jimž byli za poručníky do jejich zletilosti ustanoveni Prokop, hrabě Lažanský, manžel Teresie rozené Bretfeldové a rytíř Václav Bohuš. Dědicové tito sídlili ve Vídni a zdejší panství spravoval jim hospodářský rada pan Krajl až do 31. května 1843, kdy byl statek prodán.

            Panství Veselíčko koupil ve veřejné licitaci dne 31. května 1843 za 95.000 zlatých Jan Nepomuk, baron Nádherný. Ten se narodil v roce 1766 v Bohutíně u Příbrami jako syn nemajetného mlynáře. Stal se hutnickým úředníkem na Heřmani čili v Johance na panství kamenickém a toto zboží roku 1799 od svobodného pána Ubelli ze Siegbergu posléze koupil. V roce 1805 prodal Kamenici a koupil Chotoviny. Od knížete Lobkowice přikoupil roku 1829 i jistebnické panství se statkem Mezdříčí. Později zakoupil i panství Adršpach ( zámek ) a pak statky Přehořov, Brandlín a Jeníčkovu Lhotu. Císařem a králem Ferdinandem V. byl dne 6. září 1838 povýšen do šlechtického stavu "a to pro vzorný pořádek, který všude na svých statcích zaváděl, jsa hospodářem vzdělaným a důvtipným". Spravoval své statky až do vysokého věku čtyřiadevadesáti let a svým poddaným prokázal mnohá dobrodiní. Zemřel v Praze dne 7. března 1860. Byl cele proniknut myšlenkou pomocí promyšleného hospodaření vytěžit co nejvíce ze svých statků. Podle toho i postupoval. Malou oboru u cesty od Křenovic k Bilině zrušil a roku 1844 tam zřídil cihelnu. Divoké aleje dal vysekat a nahradit stromy ovocnými. Anglický park pod hrází rybníka zrušil a přeměnil v zelinářskou zahradu, podobně i kus parku na straně k Branicům přeměnil v zelinářskou zahradu a štěpnici. Ve Zběšičkách lovecký zámek přestavěl na sýpku. Na druhé straně však, když se měl stavět farní kostel ve Veselíčku, zřekl se práva patronátního a omluvil se, že jeho prostředky na stavbu nestačí. A tak nakonec roku 1845 musela převzít patronát nad stavbou kostela náboženská matice.

           Základy kostela byly položeny roku 1848 a v říjnu 1849 byly dostavěny zdi chrámu. V následujícím roce došlo k dokončení klenutí kostela a vyrostla i věž. V roce 1851 se stavební práce chýlily k závěru a kostel byl provizorně vysvěcen, aby v něm mohly být konány bohoslužby. Následovalo zařizování kostela (lavice, oltáře, kazatelna) a na věž bylo zavěšeno 5 zvonů (Spasitel Ježíš Kristus, P. Maria, sv. Anna, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián). Slavnost konsekrace kostela sv. Anny proběhla ve dnech 9. - 11. září 1854 P. Janem Valeriánem Jirsíkem, biskupem českobudějovickým za účasti mnoha světských i církevních představitelů a velkého počtu věřících. V souvislosti s tím udělil papež Pius IX. této farnosti 40denní odpustky. V roce 1857 byla poté místní lokálie prohlášena za faru. Ve farnosti žilo tehdy více jak 1500 katolíků. [11]

            Do roku 1850 bylo Veselíčko, Bilina a Křižanov součástí panství Veselíčko. Po roce 1850, kdy obce získaly samostatnost a byly řízeny vlastní samosprávou, se stalo Veselíčko samostatnou obcí a Bilina byla součástí obce Křižanov. (Teprve po roce 1890 se Bilina osamostatnila. Samostatnost Biliny trvala do roku 1960, kdy byla spojena s Veselíčkem.)

            Jan Nepomuk Nádherný (†7.4.1860 v Chotovinách) měl s manželkou Antonií, rozenou Johnovou z Mostu (*18.8.1774, †7.6.1816 ve Vídni, svatba 18.10.1795), tři děti. Syn Ludvík (*14.11.1800) se roku 1838 oženil se Sidonií, šlechtičnu Korbovou z Weidenheimu. Dcera Anna, (*1803) se provdala za plukovníka ruské carské armády a bývalého rytmistra c. k. jezdeckého pluku Klenau Antona Elsenwangera. Osudy dcery Terezie (*28.9.1805) neznáme. Druhé manželství Jana Nepomuka s Kateřinou Handwerkovou ( svatba 8.5.1834) bylo bezdětné.

            Ludvík Karel Nádherný zdědil po otci panství jistebnické, chotovinské a Veselíčko. Roku 1865 byl povýšen do stavu rytířského s příjmím: z Borutína. Zemřel v Praze dne 5. května 1868. Měl celkem 6 dětí. Synu Janovi odkázal Chotoviny, Otmarovi Jistebnici a Emilovi Veselíčko. Syn Konstantin zahynul v Prusko – Rakouské válce v roce 1866 v bitvě u České Skalice. Syn Karel Ludvík byl odpraven penězi, za které koupil Vrchotovi Janovice. Dcera Viktorie se provdala za knížete Konstantina Cantacuzene.

            Emil Nádherný, rytíř z Borutína (*16.12.1842, †27.8.1902) se oženil roku 1885 s Eliškou (Lilly), dcerou Jiřího šlechtice z Hauszerů, generálního jednatele rakousko-uherského Lloydu ve Vídni a jeho manželky Alžběty, rozené baronky z Morpurgo u Terstu. Emil Nádherný byl však špatný hospodář, pravý opak svého děda. Roku 1883 pronajal Svatkovice a roku 1885 prodal Zběšičky. V roce 1888 byl na Lilly přepsán statek Svatkovice a v roce 1898 i statek Veselíčko. Emil neměl nic.

            Někdy po 5. říjnu 1897, když zemřel nenadále ve věku 54 let správce velkostatku Jiří Konrády, pronajal si statek od Nádherných Bohumil Přibyl. Statek pak koupil v únoru 1902 od Nádherných jeho otec Ferdinand Přibyl, továrník v Krčíně. Od 12. ledna 1927 jsou jako majitelé statku uváděni synové Ferdinanda Přibyla, Otakar a Ferdinand mladší.

            Přibylové dali po roce 1939 zámek značným nákladem opravit. Nechali postavit mezi oběma křídly zámku věž, která nahradila zchátralou zimní zahradu, nechali zbořit budovu kovárny (bývalý pivovar) a rozšířit park až ke břehu rybníka. Park byl nově upraven, před zámkem byly záhony růží a v celém parku vypískované cesty.

            Od 9.7.1940 byl majetek ve výlučném vlastnictví Otakara Přibyla (tehdy už majitele textilky v Krčíně). Dle výměru ONV v Milevsku z 5. března 1948 se na jeho majetku zřizuje národní správa. Podle rozhodnutí finančního odboru ONV ze dne 25. března 1964 je v pozemkové knize zapsán jako majitel československý stát – Školní statek zemědělské školy mistrovské ve Veselíčku. Od roku 2008 má zámek opět soukromého majitele.

 

 Dějiny Veselíčka a Biliny podrobněji.